Ateliér intermediální tvorby II

škola Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové

Jak myslíte, že bude váš ateliér vypadat za pět let?

S námi či bez nás by měl být Ateliér intermediální tvorby II místem, kde je dobrodružné dělat i samozřejmé věci. Společnost, do níž jsme vrostlí, se bude neustále proměňovat. Bez toho, abychom si kladli nepohodlné otázky, jestli své životy žijeme smysluplně, jestli se jen nevezeme v závěsu cizích plánů a zájmů, se nedá dělat pořádně a s láskou žádná práce.

  • Které postoje a návyky je rozumné zachovat, které opustit a které je potřeba vynalézt?
  • Pomáhá každodenní práce?
  • Můžeme udělat gesto, které pozmění pohyb civilizace v dobrém slova smyslu?

Odpovídat si lze různými způsoby. My jsme pro to, aby se otázky a odpovědi hledaly i skrze radostnou a objevnou hru. Něco umíme, aniž bychom se to museli učit, ale jsou postupy, které kladou odpor, vzpírají se ovládnutí. Byli bychom rádi, kdyby ateliér sloužil jako zázemí, kde se lze dozvídat neznámé věci. Kde se lze mýlit a selhávat. Jako zóna, kde vzájemně respektujeme sebe i své poznání.

  • Lze definovat dlouhodobou vizi, která dá našemu konání společný úběžník? Nebo je zdravější nechat organicky věci plynout svým rytmem?

Spíš než manifest „toho pravého umění“ bychom chtěli naším studentkám a studentům nabízet oporu ve férovém a důstojném „chování“. Budeme nadále dlouze diskutovat o pohnutkách pro to které výtvarné gesto, aniž bychom chtěli oslabit svobodnou vůli udělat něco bezdůvodně. Budeme radit v technikách, které sami ovládáme, a u těch, které neznáme, doporučíme ty, kteří jimi vládnou. Povedeme studentky a studenty k dovednostem, které pro ně budou v životě praktické. Rádi bychom jim pomohli se zorientovat v různých formách tvůrčí seberealizace. Přejeme si, abychom byli schopní se od studentek a studentů učit to, čemu rozumí lépe než my. Empatie, vzájemná pomoc, sdílení a zdravé sebevědomí jsou obdobně důležité nástroje jako přesná ruka, vnímavé oko nebo citlivý sluch.

  • Nebudeme uhýbat a budeme se dívat přímo do jádra problému.
  • Nebereme se úplně vážně.
  • Zjemňujeme své vnímání.
  • Zpřesňujeme své pohyby.
  • Neplýtváme silami přírody, druhých lidí, a pokud to jde, ani svými vlastními.
  • Bavíme se otevřeně o tom, co víme, i o tom, co nevíme.
  • Umění je hodnota vznikající z nás, ale ustanovující se až mezi námi.
Tereza Brussmannová
Tereza Brussmannová
Veronika Franková
Veronika Franková

Ateliér intermediální tvorby II