Ateliér malířství III

škola Josefa Bolfa

Jak myslíte, že bude váš ateliér vypadat za pět let?

Oční bulvy byly patrně jedinou částí těla, kterou dokázal zcela volně pohnout. Rostoucí, lámající se, znovu rostoucí nehty na rukou i na nohou a stále delší plnovous mu připomněly, že by si měl do žíly vpravit další injekci se živinami. Nesnesitelně ho svědila kůže. Jakmile zjistil, že může rukama hýbat stále obtížněji, zachvátila ho panika, a dokud ještě mohl, zapnul na opasku tlačítko pro neustálý přísun dodatečných živin. Ale ani navzdory živinám, kterých mu do těla proudilo dost na to, aby ho udržely naživu i v chladu vesmíru, nedokázal už pohnout ani prsty, ani zápěstími. Přitom mu připadalo, že od okamžiku, kdy opustil loď, uplynulo sotva pár minut….

Budova kolem zůstávala neměnná. Zakoulel očima, aby se pokusil odhadnout, kde a kdy je.

Pořád jsem naživu, pomyslel si. Nikdo jiný se z anachronu nikdy nedostal. To už je něco. Nikdo jiný nikdy nevystoupil ven z času, aby se ještě někdy vrátil zpět.

Neustále zpomaloval. Jasné světlo neztrácelo na intenzitě a on po chvíli zjistil, že vidí o něco lépe. Přímo před sebou měl jakýsi obraz, vysoký a rozměrný. Co je zač? Pomalované dřevěné desky, řady dřevěných desek, malby ze vzdálené minulosti.

Zahleděl se na ně pozorněji a na desce vlevo nahoře rozpoznal sám sebe... Ano, byl to on: lesklý skafandr, mramorová opěradla pro ruce, vysoký podstavec. Ale navíc mu přimalovali křídla podobná křídlům andělů Starého náboženství. Obrovská bílá křídla. A kolem hlavy mu nasadili svatozář. Na další desce byl vyobrazen tak, jak se právě v té chvíli cítil: skafandr se dosud leskl, ale tvář v něm byla zestárlá a unavená.

Desky ve spodní řadě byly stejně podivné. První ukazovala nevysoký hrbolek porostlý travou nebo mechem, z něhož vyzařuje světlo. Na druhé byla stojící kostra, podepřená jakousi konstrukcí.

Snažil se najít v unavené mysli pro ty malby nějaké vysvětlení.

V rozmazané šmouze okolo se začaly čím dál tím zřetelněji rýsovat lidské postavy. Barvy na malbách pozvolna nabývaly na sytosti, až se doslova rozzářily, a pak desky náhle zmizely.

Naprosto a zcela zmizely.

(z knihy Cordwainera Smitha: Znovuobjevení člověka I, 2012, Nakladatelství Triton)

Markéta Bábková
Markéta Bábková
Markéta Kolářová
Markéta Kolářová
Štěpán Molín
Štěpán Molín
Kateřina Ondrušková
Kateřina Ondrušková

Ateliér malířství III