Studium
| 2016–2020 |
Socha 2 (T. Hlavina) |
| 2014–2016 |
Socha 2 (J. Zeithammel) |
Stáže
| 2019 |
Universidad Complutense de Madrid |
Dominik Adamec vytvořil instalaci v podobě umělé krajiny z betonových modulů na principu puzzle, do níž umístil papírové sochy odrážející jeho vztah k náboženství a ženství. Vychází v nich z tradice sochařského torza, sám však pro ně volí termín „korpus“, který podle něj lépe vystihuje současný vztah člověka k sobě samému. Redukce na tělesný základ je zbavila identity; tu jim propůjčují teprve různé aplikace výrazně haptického charakteru, jež autor nazývá adoptivy. Divák může mezi sochy vstoupit, dotýkat se jich a prožívat svou vlastní tělesnost. V životě autora hraje důležitou roli také literatura, kterou integroval i do této instalace v podobě série performancí, jež kombinují četbu autorských textů se syntezátorově upravenými chorály.
