Markéta Adamcová

Kontakt

Stáže a přestupy mezi ateliéry

2019 Ateliér malířství II / Škola Vladimíra Skrepla
2018–2019 Institut Seni Indonesia Yogyakarta, Indonésie
2018 Schools of Visual Arts, Koda, Ateliér malby Ferdinanda Ahm Kraga, Royal Danish Academy of Fine Arts, Kodaň, Dánsko
2017 Ateliér intermediální tvorby / Škola Tomáše Vaňka
2016 Ateliér hostujícího umělce / Škola Ricarda Denzera
2015 Ateliér sochy Dominika Langa a Edith Jeřábkové, UMPRUM

Co je důležité vědět o vaší práci?

Podmínkou pro realizaci mé práce bylo, že její hlavní část bude vznikat v odlišném kulturně-historickém prostředí. Nakonec tedy vznikala během půlročního pobytu v Indonésii. Tímto „únikem“ jsem chtěla čerpat z nové zkušenosti v cizím prostředí. V malbě mě zajímá „sbírání“ motivů z okolí, ať už to jsou vyprázdněné symboly, znaky, nebo motivy zvířat. Ty mohou zastupovat buď určitý pocit, stav, nebo třeba fungovat jen jako odkaz na prožitou skutečnost. Ráda také používám různé principy abstraktní malby a měním jejich charakter tak, že si z těchto prvků vytvářím vlastní atlas věcí. Tvary se vytrácejí a objevují, slévají se, aby kdesi jen zběžně naznačily podobu „něčeho“.

Jak si představuješ sebe a svou práci za 5 let?

Za pět let, doufám – asi jako každý z nás –, budu schopna se nadále naplno věnovat své práci. Snad si přečtu hodně knížek a taky třeba něco pěkného napíšu. Zrovna teď je ale představa mne samé a mé práce za pět let stejná asi jako představa o tom, co bude za rok. O hodně dřív jsem si myslela, že budu spisovatelka, nyní však dělám především něco jiného, přestože většinu času ve svém pokoji se tak cítím – sotva zde najdu tužku a nakreslím čáru. A to samé, když se pohybuji. Až když jsem v ateliéru (v pracovně), přemýšlím o obrazech. Takže za pět let se to třeba může převrátit. Něco je možná zapsáno v diáři, ale jinak nevím, co bude zítra.